Jedna nevinná poznámka vaší kolegyně vám může zkazit celý den. Stejně tak jako vaše vlastní myšlenky. Naše fantazie je často silnější než my sami a bohužel si tím dobrovolně děláme ze života peklo. Jak přestat s neustálým pochybováním o sobě a svém životě?

Problém s nízkým sebevědomím, které je nejčastější příčinou přehnaného pochybování, pramení většinou z dětství. Pokud na vás rodiče kladli vysoké nároky a byli na vás přísní, pravděpodobně se tak budete chovat sami k sobě i v dospělosti. Otázky, zda jste na písemku dostatečně připravení a jestli vás má vaše spolužačka doopravdy ráda, vystřídají pochyby o tom, jestli jste dobrá matka, manželka, milenka a jestli se náhodou vaše kolegyně na vaši pozici nehodí víc.

Pochybování o sobě je do jisté míry zdravé, žene nás dopředu a pomáhá nám k lepším výkonům. Celoživotní potřeba být perfektní je ale dobrá jen do chvíle, kdy ji umíte ovládat. Pokud vás pochyby svazují, jste kvůli nim smutní a komplikují vám život, je nejvyšší čas s tím přestat.

Podle psychologů si touhou být nejlepší, dokonalí a oblíbení spíše škodíme. Když se totiž nad některé věci povznesete a necháte je volně plynout, obrovsky se vám uleví. Někdy je zkrátka lepší nebýt perfektní, ale prostě jen dobrý tak akorát, tak jak vám to zrovna vyhovuje.

Za všechny naše pochybnosti může takzvaný imposter syndrom. To znamená, že si svůj úspěch vysvětlujete jako jednu velkou náhodu. Že si už brzy musí někdo všimnout, že na svou pozici nepatříte, že by vás měli vyhodit a vynadat vám, že nemáte dost zkušeností ani vědomostí. Cítíte se jako podvodníci a ze svého úspěchu nemáte téměř žádnou radost. A to už vůbec nemluvíme o tom, že se bojíte říct o zvýšení platu nebo o více dní dovolené.

Abyste se mohli někam posunout a přestali o sobě neustále pochybovat, nejprve si musíte přiznat, že máte problém. Uvědomit si situace, ve kterých jste se zachovali jinak, než jste měli. Mnohdy totiž přemýšlíte nad úplnými zbytečnostmi a svůj mozek a psychiku zahlcujete spoustou negativních myšlenek, které ale nemají žádné opodstatnění.

Zatímco pochybujete, život vám protéká mezi prsty. Snažte se s tím přestat krůček po krůčku. Máte pocit, že vás kolegyně pozdravila jiným tónem než obvykle? No a co? Přemýšlíte v noci nad tím, jestli jste na poradě neměla radši být zticha a nikomu nesdělovat své názory? Pokud jste nikoho neurazila, je jedině dobře, že jste se ozvala. Každý den udělejte podobný krok a uvidíte, že časem už to půjde samo.